MEMORANDUM
k další existenci lužickosrbského národa v Německé spolkové republice

Lužičtí Srbové museli ve své 1400-leté historii trpět nacionálně šovinistická vyčlenění a zákazy stejně tak jako následky extenzivní těžební politiky, které od roku 1924 padlo za obě přes sto obcí. V neposlední řadě přežili částečným přizpùsobením i odporem také „reálněsocia-listickou“ NDR. Asimilací a germanizací jejich počet neustále snižovali.

S opětovným sjednocením Německa a rozšířením Evropské unie se otevřely nové šance. Lužičtí Srbové jsou jako autochtonní národ uznány Německou spolkovou republikou a mají nárok na ochranu a podporu své identity.

Přesto jsou lužická srbština a její dva spisovné západoslovanské jazyky existenčně ohrožene. Lužickosrbská kultura, která se od dob reformace vyvinula v odlišnou vyspělou kulturu, je ve svobodomyslném demokratickém Německu v ohrožení. V pozadí této situace je rostoucí podfinancování Nadace pro lužickosrbský národ prostřednictvím degresivních podpor spolkové vlády. Léta nevyřešený spor o kompetence ve financování mezi Spolkovou republikou a zeměmi Sasko a Braniborsko zatěžuje německou menšinovou politiku a dodnes brání uzavření nové smlouvy o financování, která měla vstoupit v platnost v lednu 2008.

Nadace pro lužickosrbský národ byla zřízena v roce 1991 společně Spolkovou republikou, Saskem a Braniborskem s cílem zachovat jedinečnou lužickosrbskou kulturu, vzdělávací a vědecká zařízení a umožnit nutnou projektovou práci. Měly být prezentovány a rozvíjeny lužickosrbské umění, kultura a národní tradice pro účinné posílení tolerantní společné existence Srbù a Němcù.

Všechny tři smluvní strany neustále veřejně dávaly najevo svou vùli podporovat lužickosrbský jazyk a kulturu, naposledy při 15. výročí Nadace v listopadu 2006.

Přes všechny sympatizující projevy stojí profesionální instituce a zaevidované spolky Lužických Srbù na začátku ledna 2008 před dilematem: klesající výše financování ohrožuje splnění nejdùležitějších jazykových, kulturních a vědeckých úkolù a tím též budoucnost lužickosrbského národa. Nadace pro lužickosrbský národ v roce 2008 zdaleka nedisponuje prostředky, kterých by bylo potřeba pro naplnění cílù Nadace (bylo by potřeba minimálně 16,4 mil. Euro a roční přizpùsobení vývoji cen).

Zdá se nepochopitelné, že země otevřená světu jakou je Spolková republika Německo, která podepsala všechny evropské standardy pro práva menšin, se podporu lužickosrbského národa vidí jako zátěž.

S největšími obavami o lužickosrbskou národní podstatu zbývající identifikační centra Lužických Srbù, jejich kulturní a vědecká zařízení, jejich spolky a jejich sympatizanti vyzývají zodpovědné osoby Německé spolkové republiky jakož i Spolkové země Sasko a Spolkové země Braniborsko, aby byla zajištěna činnost Nadace pro lužickosrbský národ přiměřenou, dlouhodobě pevně danou podporou, která bude též ročně navyšována o inflaci.

Vyzýváme německou a mezinárodní veřejnost, aby se u spolkové vlády zasadili o to, aby Nadace mohla i nadále realizovat svou práci pro blaho autochtonní menšiny v Lužici.

Dále očekáváme, že spolková vláda a spolkový sněm, vlády a parlamenty v Drážïanech a Postupimi rychle vyřeší kompetence pro ochranu a podporu Lužických Srbù v Německu. Žádáme od politicky zodpovědných osob konečně uznání, že podpora autochtonní národní menšiny se nemùže redukovat pouze na podporu kultury v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. Je spíše celostátní záležitostí, která zahrnuje všechny oblasti života.

Další zavírání lužickosrbských či německo-lužickosrbských vzdělávacích, kulturních a vědeckých institucí by lužickosrbský život, který byl kdysi v Německu považován za méněcenný a nekulturní a byl pronásledován a utlačován, předurčilo k postupnému zániku.

Budyšín, únor 2008